E-maily z cesty  III.

3.zprava z Vietnamu

13. září 2001, Čt 13:42

Zdravim vsechny v Evrope (po par dnech prestavam rozlisovat zeme a zabyvam se pouze kontinenty - stejne tu Cesko nikdo nezna, tak rikame, ze nekde mezi Nemeckem a Rakouskem...).

Pred chvili jsme se vratili z vyletu zpět do hoteloveho pokoje a pri prepinani satelitni televize mezi zapasy v kickboxu a v golfu jsme narazili na francouzske zpravodajstvi, ktere ukazovalo zabery z New Yorku... Vyrazili jsme na internet zjistit vic - je to hruza, jde mi z toho mraz po zadech. Tady zatim nikdo nic neresi, nebo aspon my nic nepozorujeme, vsichni sleduji jenom fotbal... Uvidime, co bude dal.

Zatim jsme se  presunuli z horskeho Dalatu - nejprve do Nha Trangu, coz je nejpopularnejsi vietnamske primorske letovisko a dnes do Hoi An, dale na sever.

Nha Trang by zrejmel uspokojil kazdeho ceskeho milovnika plazi - jsou bile, prazdne a Jihocinske more je uzasne. Asi jsem nikdy nezazila teplejsi, urcite se blizi tricitce. Je to nadhera a i Tomasovi se libilo a to podobne cinnosti - jako je treba koupani - nesnasi.

Stravili jsme tam den a pul a vybrali si tam i (doufam) smolne dny - vcera jsem totiz vazne zazila nekolikrat pocit, ze by mi bylo lip v praci... Nejdrive se nam podarilo nechat se "oskubat" plazovou prodavackou morskych plodu - ochutnavali jsme, ochutnavali, a nakonec nas ta sranda vysla asi na tolik, jako v Praze ve velmi dobrem podniku, inu za blbost se proste plati. Muzu se aspon utesovat, ze tim mesic uzivi sve dve male deti (no dobre, no, maluju si to). O hodinu pozdeji jsme zjistili, ze nas nekdo stihl na plazi i okrast - Tomas prisel o slunecni bryle a ja o sve skvele specialni trekove sandaly. Fakt super - zbytek Vietnamu absolvuji v prisernych penovych sandalech - pokud si je neumite predstavit, staci zajit na nejblizsi vietnamske trziste, stoji neco pres kilo. Posledni kapkou vcerejsiho dne byl nocni prejezd do Hoi An - autobus byl pro tolik lidi maly, o klimatizaci jsme si mohli nechat zdat a vrchol byl, kdyz se vedle sedicimu Vietnamci udelalo nevolno a pri rychlem presunu k oknu mi stacil castecne pozvracet kalhoty. Muzete se mi divit, ze piju neustale alkohol?

No nicmene - snad je to uz za nami. Hoi An je velmi prijemne mesto, byvaly prosluly vietnamsky pristav, dodnes si zachoval milou atmosferu malych kavarnicek, galerii, cinskych kupeckych domu a lodicek na rece. Udelali nam tu zatim nejlepsi snidani - palacinky s bananem a kondenzovanym mlekem a pak i skvely ovocny salat. I domy jsou tu jine nez vietnamske, jednak styk s cizinou udelal za dlouha staleti sve a jednak se tu bohati cinsti kupc i usazovali, takze je tu i mnoho cinskych obchudku a napisu. Turisty pry lakaji nejvic vyrobou odevu - vyrabi se tu tradicni cinske hedvabi a vsude ve meste si muzete nechat usit oblek ci saty. Vietnamska moda me ale moc nebere, takze asi odolam.

Protoze jsme rano dorazili po nocni strastiplne ceste (viz vyse plus spatne vietnamske silnice) do mesta hodne brzy - v sedm rano - vypravili jsme se rovnou na vylet do asi 45 km vzdaleneho My son {prekvapive se necte maj san, ale mi čon}, kde jsou zbytky uzasnych vezi dynastie Cham (vladla uz nekdy od druheho stoleti n. l. do 16. stoleti) a byla to snad i piratska velmoc. Z věží toho ale bohuzel uz nezbylo mnoho - za americke valky si tu VietCong vybudoval zakladnu a Americane pak delali svou praci.... Taky se nesmi kvuli minam sejit z vyznacene cesty. Ale cele trosky jsou v uzasne prirode, temer v dzungli, jede se k nim dzipem, takze jako vylet to hodnotime velice kladne.

Zitra rano se presouvame do Hue - byvaleho sidla vietnamskych kralu a cisaru a pak uz by mela prijit na radu Hanoj.

Doufam, ze si priste prectu na internetu povzbudive zpravy - zatim se mejte pekne, od Jihocinskeho more z internetove kavarny zdravi

Hanka