E-maily z cesty  IV.

4. zprava z Vietnamu

19. září 2001, St 7:57

Zdravim Vas vsechny opet po tydnu ze zeme predaleke, zeme vietnamske. Za tech nekolik dni jsme stihli spoustu veci. Odjeli jsme z Hoi An a zastavili se v Mramorovych horach - ano, to je presne tam, kam miri kroky princu na ceste za devatero rek a devatero jezer, s cilem zachranit princeznu. Na mramorovych horach se princezny bavi sekanim do mramoru a tvorenim neuveritelnych soch lvu, tygru, slonu, chechtajicich se Buddhu a Ho Ci Minu (vse, krome posledniho, ve velikosti minimalne dospeleho muze). Nabidkam na koupi jsme odolali snadno, protoze by nam nas ridic sochu do autubusu proste nevzal :-)

Pak nas cekal nocni prejezd do Hanoje, ktery tisteni pruvodci nedoporucuji s ohledem na bezpecnost a kvalitu vozovky - nas bus to zvladl skvele, pichli jsme jenom jednou.

Dorazili jsme tedy do nejsevernejsiho bodu nasi cesty, do hlavniho mesta Vietnamske socialisticke republiky a prekonali tak vzdalenost 1889 km (ze Saigonu). V Hanoji jsme se ubytovali velmi levne (8 dolaru) ve velmi peknem hotelu (standartem je tu proste lednicka, koupelna, satelitni televize, klimatizace atd.) a trochu se prosli mestem. Asi nejvic nas zaujaly tematicke ulicky stareho mesta, kde se kazda ulice jmenuje podle toho, co se v ni vyrabi ci prodava. Tak tu maji ulicku nahrobnich kamenu, ulici s vonnymi tycinkami, se sochami srandovnich Buddhu, truhlarskou ulicku, kde meli super stokrlata a cela k postelim, provaznickou, vonavou ulici s lecivymi bylinami a korenim, trh s jidlem - vse uzke, krivolake, plne lidi a kol a motorek a riksu a taxiku a aut a prodavacu cehokoliv a hospudek a turistickych kancelari a.... proste Asie. Tomas si koupil zelenou tropickou helmu VietCongu, kterou tady nosi kdekdo (z domorodcu ovsem). Umite si zrejme predstavit, jak sem uzasne zapadame :-)

V Hanoji jsme se ale napoprve moc nezdrzeli, protoze jsme zamirili na vychod, na tridenni vylet do zatim nejhezciho mista nasi cesty. Jestli jste videli film Indocina, urcite si vzpomenete na scenu, kdy mladi milenci prchaji pred statni moci za pomoci rybaru do zatoky plne vysokych spicatych ostruvku a jeskyn. Tak to je Halong bay, aneb Zatoka sestupujiciho draka, osmy div sveta a svetove kulturni dedictvi UNESCO. Je to neuveritelne uskupeni asi 3 tisic ostrovu, ostruvku, skalisek, z nichz jen asi 900 ma vubec nejake jmeno. Vetsina je neobydlena, vynoruji se necekane strme z more a jako celek tvori nadherne panorama.

Nas cekala petihodinova plavba clunem na ostrv Cat Ba, prerusena navstevou obrovske jeskyne, ktera tradicne slouzila rybarum a vesnicanum jako ukryt pred tornadem a za valky i pred americkymi bombami. Dalsi zastavka byla v zatoce na koupani - naprosto jedinecny pocit - teple a privetive Jihocinske more, uzasny vyhled na ostrovy, zapadajici slunce. Tomu rikam dovolena!!:-)

Ostrov Cat Ba je zdejsi nejvetsi - na nas tu cekalo dalsi dobrodruzstvi, tentokrat z tech namahavejsich a upocenejsich, a sice 5ti hodinovy trek tropickym destnym pralesem - znate to z Tarzana - lijany, cikady, vlhko, hmyz, fikusy, vlhko, obrovske stromy, neschudny skalnaty teren, vlhko a vedro, vlhko a vedro, a tak dokola. Asi dvanact kilometru, ktere me staly veskerou fyzickou zdatnost. Ovsem nejen netrenovani pohodlni meststi jedinci s nadvahou (jako ja) meli problemy s pohybem v terenu a s aklimatizaci - podeziram Vietnamce, ze tam turisty vodi jen kvuli svemu pocitu zadostiucineni a prevahy, ktery zakonite prichazi pri pohledu na zdecimovanou skupinu zcela promocenych belochu na dvanactem kilometru, po absolvovani ctyr nekonecnych vystupu na vrcholy. Fakt me to znicilo, ovsem Tomasovi se v pralese kupodivu libilo - ackoliv je to nemlich to same jako v liberecke botanicke zahrade, porad si fotil nejake kyticky. Akorat zvirat jsme moc nevideli - bud uz je Vietnamci vsechny pochytali a sezrali, nebo nase dvaceticlenna skupina delala priserny hluk - oboji je mozne. Stejne bych ve fyzickem stavu, v jakem jsem se na konci cesty nachazela, tezko nejakou opici ocenila. Jeste hur dopadli cizinci, kteri nedbali doporuceni pruvodce ani cestovky a vyrazili do dzungle v gumovych pantoflich s napisem Hotel Hanoi (i kdyz zase mohli teatralne predstirat utrpeni a svazovat si rozpadajici se botu lijanou :-)

Musim ovsem priznat, ze veskery kasel, ktery jsem dosud mela zrejme jako nasledek stridani klimatizovanych a horkych prostor, me po pochodu presel (mozna teda zabral sirup  z domorode lekarny, ale to je jedno, dulezity je vysledek). Nakonec jsme se vsichni odmenili dalsim koupanim ve skvelem mori. Prales odskrtnut, jednou v zivote stacilo. Ale Halong Bay - to se musi videt !

Ted uz jsme zase zpatky v Hanoji. Dnes jsme navstivili jedinou zdejsi pamatku mimoradneho vyznamu - mauzoleum velikeho (teda malinkeho) Ho Ci Minha. Nepotvrdily se tak zvesti, ze veliky statnik odjizdi kazdy podzim do Moskvy podstoupit ozdravnou nekolikamesicni kuru  a my si tak mohli navstevu plne vychutnat. Uprime receno, Lenin je Lenin. Tohle je jen nedokonala kopie, i co se tyce dodrzovanych ritualu a doprovodne atmosfery. Mozna to delaji ty bile uniformy vojaku, ale nebylo to proste ono (narozdil od lonske Moskvy). Tak jsme se aspon zasli podivat do domku, kde Strycek Ho, jak mu tu rikaji, zil a odkud vladl, okoukli jeho oblibeny rybarsky rybnicek v zahrade a nakoukli do muzea komunismu (zase jsme od tamtud vycouvali). Jinak toho v Hanoji uz moc neni. Vyrazili jsme do Muzea vietnamske zeny (chtela jsem potesit nasi zenskou bunku v Praze), ale bohuzel jsou zeny az do rijna v rekonstrukci, takze hrdinne vojandy z valky neuvidime.

I nadale se velmi tesime z vietnamske kuchyne. Ryby, morske plody, spousta ovoce a zeleniny, ryze. Grepfruity prodavaji uz oloupane (maji ale hodne pecek), vcera vecer jsme si koupili za par penez trs bananu a davame si i cerste kokosove mleko z jeste neoloupanych kokosaku. To mi asi bude chybet.

Jeste jeden zazitek - vcera jsme konecne potkali Vietnamce, ktery umel trochu cesky, protoze stravil 8 let v NHKG Ostrava. Nas vezl taxikem do hotelu a mel z nas myslim docela radost (my z nej urcite).

Dnes vecer opoustime Hanoj a jedeme zase dolu na jih - cestou mame v planu navstivit demilitarizovanou zonu kolem 17 te rovnobezky, byvale kralovske mesto Hue (tam jsme se zatim jen stavovali pri prestupu na ceste do Hanoje) a pak nonstop cesta do Saigonu a nekolikadenni vylet do delty Mekongu.

Co se tyce americkeho atentatu, jsme diky satelitnim programum CNN a francozskemu TV5 Asia, ktery byl zatim ve vsech hotelovych televizich naladen, docela v obraze. Abych Vietnamcum nekrivdila, jsou toho uz plne i jejich vlastni tri televizni kanaly, ale neni to pro ne zrejme udalost prvoradeho vyznamu (v jejich zpravach prevazuji predevsim  ruzne zaznamy ze schuzi a aktivu a reportaze z pestovani ryze). Americke zpravy jsou pochopitelne plne emoci, proklamaci a valecnych priprav. Uvidime, jakym smerem se vse vyvine...

Priste se ozveme bud z Hue, nebo az ze Saigonu,

Mejte se krasne.

Hanka