E-maily z cesty  II.

Zdravim opet z Vietnamu... Tentokrat z horskeho mestecka Dalat, kam jsem se presunuli z horkeho Saigonu. Cestou sem to konecne vypadalo jako tropy - gumovnikove plantaze, palmy prevysujici okolni vegetaci, liany, na stromech banany a kokosove orechy, ananas, o neco vyse pak strane porostle cajovymi keri a kavovniky. Prava exotika, presne ta, kteru jsme si predstavovali :-)

Mesto, kde momentalne jsme - Dalat - je prijemne letovisko s temer stredoevropskym klimatem - teploty jsou tu max. 20-25 stupnu a nikdy tu neni min nez 10 C. Vsak si to tu taky oblibili Francouzi, kteri sem v dobe kolonialni utikali za rekreaci a pred malarii. Dodnes se Dalatu rika mala Pariz (dokonce tu maji i Eifelovku) a diky vseobecne oblibe tohoto mista je dokonce nejzachovalejsi na celem jihu - nebombardovali ho ani Americani ani komunisti, protoze se jim tu vsem libilo:-) Letni sidlo tu mel i posledni vietnamsky cisar Bao Dai- velmi peknou vilu z 30 let - prohledli jsme a ocenili vkus cisaruv i jeho francouzskeho architekta. Dnes sem do Dalatu jezdi hlavne Vietnamci, pry travit libanky... Je fakt, ze Vietnamcu ovesených fotoaparáty, je tu pomerne dost.

My jsme sem prijeli podivat se na horske kmeny, vyzkouset mistni kuchyni a pokochat se atmosferou ospaleho kolonialniho mestecka. Vsechno z toho nam zatim docela vychazi.

Vcera jsme experimentovali s jidlem - s morskymi plody. Koupili jsme si cely talir jakýchsi ulit a pak je po jedne "vysrkávali" - lehce slizké, hodně korenene, ale prezili jsme. Pak tu obdivujeme mistni ovoce - je to presne to, co se v nasich supermarketech objevuje v koutě s nazvem exoticke plody, ovsem tady je barevnejsi, vetsi, cerstvejsi a urcite jeste roztodivnejsi... Vetsinou nenachazime pojmenovani - vcera jsme zkouseli "draci ovoce" - cerveny plod velikosti ananasu, ktery mel uvnitr bilou duzninu a chutnal trochu jako kiwi. Dnes se chystame na velke zelene bodlinate ovoce, ktere ma pry byt velmi mekke a sladke, pripadne na male bodlinate cervene :-) Botanika opravdu neni ma silna stranka - budu si doma muset koupit atlas. Telo snasi i pokusy s jidlem na ulici - vcera jsem chvili pozorovala pani, u ktere jsme si kupovali na trhu v obrovskem zmatku a chaosu polevku - moc starosti si s nejakou hygienou nedelala, a presto to jidlo bylo vyborne a nam po nem nic nebylo.

Dnes jsme podnikli vylet do okoli Dalatu - ctyri turisti s najatym pruvodcem a ridicem. Nejdrive jsme se stavovali ve vesnici, kde zije puvodni kmen obyvajici zdejsi hory - Latove. Jsou o neco snedsi nez Vietnamci a zrejme o dost chudsi. Bydli v nizkych drevenych baracich, ziji v matriarchate, muzi nemaji zadna prava, stehuji se za zenou, prinaseji veno, majetek dedi dcery - inspirativni, ne?:-) Puvodne kocovali,  pak se usadili v blizkosti reky, ale odtud  je Francouzi donutili odejit, protoze tam postavili prehradu. Ted uz zrejme kocovat nesmeji... No byl to trosku skanzen, ale co se da delat? Dal do hor se tu bez povoleni ci pruvodce neda....

Pak jsme videli par priserne vycpanych zvirat v Biologickem institutu - fakt tu zili (a snad pry v busi i jeste ziji) i sloni, tygri, levharti. Zatim jsme nemeli tu cest (a zrejme ani mit nebudeme) - zahledli jsme dosud jen nekolik vetsich brouku, jesterky, obcas v klecich opice ci medvidky, v Saigonu potkana a v alkoholu kobru! Ovsem floru tu meli excelentni - tady asi roste vsechno - spousta druhu orchideji, barevnych kvetu, stromu. Videla jsem, jak kvete banan - krasny rudy kvet (vyfotila jsem vam ho, nebojte:-)

Okoli Dalatu je vylozene prijemne - spousta borovic (zrejme Francouzi sazeli), políčka se zeleninou, pracujici Vietnamci, mezi tim lesy, reky a vodopady. Za jednim z nich jsme se vypravili i my s pruvodcem - docela pekny, jen je malo vody, takze to primo Niagara nebyla. Navic jsme tam museli dojit pesky (teda jen si kilometr), protoze silnice je ve vystavbe - usek, ktery se prave budoval, jsme prekonali diky tomu, ze delnici urovnali hromadu hlinu buldozerem jen proto, abychom mohli prejit...

Dalsi dve zajimovosti Saigonu uz byli vylozene turisticke - mistni Crazy house - cosi sileneho postaveneho jakousi protezovanou mistni architektkou, ktera zila 14 let v Moskve (tatinek byl Ho Ci Minuv kamarad) - dum v podobe stromu, uvnitr pokoje v "prirodnim stylu" : kamna v podobe klokana, aligator jako stul, orel atd - vse z betonu, nic nema normalni tvar. Jo, taky zirafa a v ni cajovna. Da se tu pry za 20-60 dolaru prespat, Americani pry jsou nadseni... No kvuli tomu jsme do Vietnamu asi neprijeli.

Druha rarita je mistni budhisticky mnich, ktery maluje. A maluje a maluje - vsechny jeho obrazy jsou velmi proste, maluje na vsechno a obrazu ma plne mistnosti a zahrady a ploty a steny. Sam nevi, jak dlouho maluje a kolik uz toho zvladl, pry ale maluje rychle, sam rikal - asi tisice a desetitisice kreseb. Turiste opet jasaji a za 5 dolaru si kupuji jeho vytvory. No je fakt, ze jsem tam vyplacala spoustu filmu, do navstevni knihy jsme se taky zapsali, ale obraz jsme nekoupili (jak bychom ho taky tri nedele tahali?). Mnich pry schranuje penize a az bude mit 30 tisic dolaru, vyda se na cestu kolem sveta.

Zitra rano mestecko opoustime a presouvame se zase za teplem, na pobrezi, kde maji byt nejkrasnejsi vietnamske plaze u mesta Nha Trang. Tomase predstava koupani sice stresuje, ale urcite si to uzije - pry to tady bude casem stejne popularni jako plaze v Thajsku, jen co to tu objevi ti pravi lide;-)

Mejte se krasne v Cesku, uzivejte podzimni pocasi, nebojte, zase se ozvu:-)

Hanka (a od vedlejsiho pocitace i Tomas)