|
|
Kolem půl sedmé jsme dojeli do Hoi An. Ubytovali jsme se hned v prvním hotelu, zašli na snídani a hned jsme si koupili po dvou dolarech výlet do My Son [myšon]. Chvíli jsme sice uvažovali, že bychom si za 3$ půjčili motorku, ale já na tom přece jen od autoškoly neseděl, navíc jsme se dozvěděli, že to je 45 km daleko. Jak jsme to pak pozorovali z autobusu, bylo jasné, že bychom to stejně sami v životě nenašli.
My Son je hinduistická památka na nejdelší souvislé osídlení tohoto druhu v jihovýchodní Asii. Když vás tam dovezou, musíte zaplatit mastné vstupné (50 000 d). Pak přejdete bambusový most, nasednete do džípu a ten vás džunglí doveze až k památkám. Je tu množství svatyň - od úplně zachovalých až po ruiny. Všude kolem je džungle, jen v okolí staveb je vyrubaná - to udělali už Francouzi, když to tu objevili. Chodí se tam pěšinkami v džungli, na ruinách rostou keře, celé to je v hlubokém údolí. Prostě celkový dojem je moc pěkný. Jen to strašné vedro! Člověka to úplně vysává. Trochu chládku se dá najít jen mezi stromy.
Večer jsme si pustili televizi (pokoj za osm dolarů, to už musí být někde znát) a nevěřili svým očím. Nevěděli jsme, jestli se díváme na skutečné zpravodajství, nebo na nějaký akční film! Ukazovali totiž zrovna záběry, na nichž dopravní Boeing likviduje World Trade Centre. Večer jsme si na internetu ověřili, že všechno, co jsme viděli, byla pravda, navíc jsme zjistili, že nám kvůli jazykové bariéře ušla informace o tom, že unesená letadla byla celkem čtyři.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||