Neděle 9.9.2001 - 3. den

Na ulicích Ho Či Minova města to žije už od rána - i dneska, v neděli. Chvíli po sedmé, když jsme odcházeli z hotelu, už panoval všude čilý ruch. Cestou ke kanceláři Kim travel, odkud jsme měli odjíždět, jsem na rohu koupil dvě obložené bagety - a tak nám chutnaly, že jsem šel hned ještě přikoupit další.

Přesně o půl osmé vyrážíme po dálnici D1 na sever - směr Hanoj. Později odbočujeme doleva a pomalu se blížíme k horám. Autobus Hiundai spolehlivě stoupá po strmé silnici, pak se jede po jakési náhorní plošině a nakonec se zase stoupá až do města Dalat. S několika krátkými zastávkami a jednou delší pauzou na oběd jsme sem dojeli kolem půl druhé. Silnice byly podstatně lepší než ty, po kterých jsme jezdili včera, takže cesta byla mnohem klidnější a dalo se i spát.

Těch pár automobilů a autobusů v moři motorek se obvykle pohybuje o něco rychleji. Při předjíždění je tu zvykem troubit. Slouží to jako informace, která zvyšuje bezpečnost - proto se tu třeba také nenosí přílby - s přílbou máte totiž menší přehled o okolí a tím se snižuje vaše bezpečnost.

Vietnam má 76 miliónů obyvatel a z nich je prý (podle toho, co nám říkal včera náš průvodce) 70% buddhistů, pak je tu 7 miliónů kaodaistů (tedy asi 10%) a o zbytek se pak dělí další náboženství. Zdá se, že katolická víra je tu také dost rozšířená. Naprostá převaha všech svatyň, které jsme dnes během cesty z autobusu zahlédli byly katolické kostely. Je neděle, konaly se bohoslužby - a bylo plno. Ale možná je náš dojem dán jenom tím, že křesťané své svatostánky stavějí na viditelnějších místech a v okázalejším stylu než jiní.

Město Dalat leží v nadmořské výšce 1400 metrů a je to znát. Je tu příjemné klima, skoro jako u nás doma. Pod horami byla kulturní krajina - banánovníky, kokosové palmy, rýžová pole. Také spousta dalších ovocných stromů, jejichž plody jsme do té doby jaktěživi neviděli. Projížděli jsme i gumovníkovou plantáží. Gumovníky tu ovšem nejsou původní, byly dovezeny z Ameriky až v 19. století. Na svazích hor pak byla džungle - husté porosty všeho možného, od bambusu po jakési obrovské stromy porostlé liánami. Náhorní plošina je pak zase využitá, pěstuje se tu především káva a čaj.

Hotel, ke kterému nás zavezl autobus jako k prvnímu, je slušný. Za pokoj s příslušenstvím tu platíme jen 5$. Díky příznivému klimatu tu ani nemusí být klimatizace - prý ji tu ve městě vůbec nemají!

Ve městě jsme si prohlédli trh a prošli se kolem jezera. Mají tu malou repliku Eifelovy věže. Město totiž postavili francouzští kolonizátoři, aby se měli kam jezdit zotavovat z malarických nížin. Kolem kostela jsme došli na vršek, kde stojí letní sídlo posledního vietnamského císaře. Cestou jsme se ještě byli podívat na takzvaný "Crazy house", což je bizarní stavba, sloužící k povyražení turistů a v níž je také za 40-60$ možno přespat. Její autorkou je dcera nějakého aparátčíka, údajně snad Ho-Či Monova přítele. Je to hrozně ošklivá stavba, líbí se hlavně Američanům a Australanům.

Na zítra máme zaplacený výlet po okolí, v osm hodin nás před hotelem vyzvedne autobus.

Okolo tržiště se večer začaly rozkládat stánky s jídlem. Za 10 000 d jsme si dali talíř nějakých vařených mušlí. Museli jsme si nechat ukázat, jak se to jí - prostě se to z té ulity vysrkne! Přímo uprostřed tržiště jsme si pak dali vydatnější večeři - nudlovou polévku. Byla tam spousta lidí, takže chvilku trvalo, než se na nás dostala řada, mohli jsme proto pozorovat, jak se taková polévka připravuje. Základem je velký kotel, naplněný masovým vývarem. Pod kotlem se topí. V kotli stojí ještě jedna nádoba, v níž je horká voda. Ze stolu se vezmou hotové, už předvařené nudle, dají se do sítka a namočí do té vody. Horká voda, stékající z nudlí zpět do nádoby se využije k tomu, aby ohřála misku, do které se ty nudle vzápětí vysypou. Velkou naběračkou se pak zalijí vývarem z kotle. Z další misky pak prodavačka vezme syrové maso nakrájené na maličké kousky a na ploché naběračce ho na vteřinku spaří v tom vývaru a přihodí do misky. Nakonec se přihodí nějaká zelenina. Na stůl zákazník dostane vrchovatou misku a k ní ještě jednu, ve které jsou čerstvé lístky salátu a máty. Je toho hodně a je to vynikající - jedna porce nás přišla na 4000 d. Nakonec jsme si dopřáli ještě jednu dobrotu - dračí ovoce. Je to výrazně červený plod s bílým žíháním, těžko se ten vzorek popisuje, ale ten název je docela výstižný. Má to vejčitý tvar a je to veliké asi jako grapefruit. Dá se to snadno oloupat. Vnitřek je bílý a na řezu plný maličkých tmavých jadýrek - vypadá to (až na tu bílou barvu) jako kiwi. A jako kiwi to taky trochu chutná.

Ačkoli tohle město je plné turistů, měli jsme dojem, že na zdejším ohromném trhu jsme jediní cizinci. Konečně jsem si tu začal připadat jako v Asii, všude kolem jen Vietnamci, hromady zeleniny, masa, ovoce, motorky, troubení, brebentění...