Sobota 8.9. 2001 - 2. den

Asi v osm jsme nastoupili do autobusu. Ještě dvakrát jsme stavěli ve městě a přibírali lidi, až se autobus naplnil. Bylo nás celkem 15 - z Británie, Brazílie a Japonska. Cestou do 110 km vzdáleného kaodaistického kláštera nám průvodce vyložil spoustu zajímavostí o Vietnamu. Třeba to, že ještě loni se dalo do země oficiálně vstoupit jen na dvou mezinárodních letištích v Hanoji a Ho Či Minově městě, zatímco dnes už je tu režim volnější. Dozvěděli jsme se o populační explozi ve Vietnamu a o tom, jak jí vláda čelí, řekl nám, kolik je ve Vietnamu studentů, škol a tak podobně. Zdá se, že ačkoli je to země chudá, rychle se mění.

Kaodaismus je poměrně nové náboženství, založené v roce 1930. Vzniklo proto, aby smiřovalo rozpory mezi jednotlivými vírami - ze šesti z nich bylo vytvořeno jakousi syntézou. Trochu bizarně na nás působí jméno jednoho ze čtyř svatých tohoto náboženství - Victor Hugo. K chrámu jsme dorazili nedlouho před obřadem, který jsme pak mohli sledovat přímo z chrámového ochozu.

Vzápětí jsme se přesunuli dalších 90 km, do místa zvaného Ku Chi, kde je muzeum - ale hlavně se tu můžete podívat na slavné tunely Vietkongu. Vstupné je 65000 dongů na jednoho. Je tam k vidění film o válce, různé pasti, které byly v džungli nastražené na Američany, ale hlavně slavné tunely. Byly postaveny ve třech úrovních v hloubkách 2, 6 a 10 metrů a celý systém byl pečlivě promyšlen. Několik jsme si jich mohli prolézt a nebyl to zrovna příjemný pocit - je tam ještě větší horko než venku a jsou hrozně stísněné. V nejnižších partiích se musí lézt po čtyřech. Pasti taky nebyly vůbec pěkné. Vietkong dokonale znal prostředí, uměl se skvěle maskovat, k tomu tropické klima, nedivím se, že tu z toho američtí vojáci šíleli...

Večer jsme si ve městě nejprve dopřáli dobrou večeři, pak jsme poslali maily domů (internet je tu na každém rohu a stojí 100-200 d/minutu) a nakonec jsme si ještě na zítřek zaplatili dvě jízdenky do města Dalat.