Jako
ve Vietnamu skoro vždy - vstali jsme brzo. Na výlet do delty Mekongu jsme chtěli
vzít jen jeden batoh, takže bylo nutné přebalit. Koupili jsme si bagety a
vodu na cestu, deponovali nadbytečný batoh v úschovně zavazadel a čekali
na odjezd. V osm jsme vyjeli poprvé, po patnácti minutách jízdy se ukázalo,
že německý pár zapomněl v hotelu pasy, a tak jsme se museli vracet. Náš
průvodce byl docela sympatický, vykládal o Saigonu, o programu cesty, o životě
Vietnamců - docela zajímavě. Projížděli jsme saigonskou čínskou čtvrtí
- Cholonem - z kolorytu nám ale v paměti zůstal jen předlouhý
smuteční průvod.
V
11 jsme dorazili do Caibe, nechali si v autobuse batoh a nasedli do dvou úzkých
člunů (celkem naše výprava čítala 15 lidí). Projeli jsme se plovoucím
trhem, kde každá loď má na stožáru pověšené plody, které se na ní dají
koupit, zhlédli z vody místní křesťanský kostel a pokračovali v plavbě
po kanálech. První zastávka byla ve výrobně pop-rice, obdoby popcornu, ovšem
vyráběného z rýže - prostě burizony. Nad ohněm stála velká pánev,
do které byl nasypán rozžhavený černý říční písek. Obsluhující mladík
tam přisypal neoloupaná rýžová zrnka (speciální druh rýže), zamíchal a
za chvilku začaly vyskakovat praskající burizony. Pak už jen stačilo přes
síto prosít písek a pochutina byla na světě. O kus dál se pak do rýže přidávaly
další přísady (oříšky, cukr apod.), vše se vařilo a zpracovávalo na
velké sladké pláty, které se krájely a balily do celofánu. Měli jsme příležitost
ochutnat burizony medové, s oříšky i s kandovanými banány, vše
jsme zapíjeli místním čajem. Dobrota, Tomáš šel hned balíček koupit na
cestu. Lodí jsme pak pokračovali dál, po Mekongu. Kolem pluly lodě,
loďky, ve špinavě hnědé vodě se koupaly děti, které nám spontánně mávaly.
V jednom
úzkém vodním rameni u vesnice nás na břehu čekal oběd - polévka, rýže,
vepřové se zeleninou a po obědě jako zákusek dva druhy ovoce, které jsme
zatím neochutnali. Jedno z nich bylo zřejmě liči, druhé byl hnědý
kulatý plod, uvnitř dužina a velká pecka... Oběd stál necelý dolar pro
jednoho. Po obědě jsme dostali rozchod - mohli jsme si půjčit kolo, nebo se
jen tak projít. Zvolili jsme procházku po ostrově - udělali jsme si okruh přes
čtyři různé mosty. Na jednom z nich jsme vyfotili pionýry v modrých
košilích a s rudým šátkem kolem krku.
Pak
jsme s člunem dojeli do Vinh Long, kde na nás čekal autobus. Přesedli
jsme do autobusu, přičemž následující přejezd měl nečekanou hudební
vložku: náš průvodce se nám svěřil se svou láskou k hudbě a začal
nám zpívat.... Francouzský šanson a vietnamskou lidovou. Naštěstí už asi po třiceti minutách jsme dojeli do Cai Von,
nasedli opět do člunu, tentokrát většího, takže jsme se vešli všichni,
a asi za hodinu jsme dopluli do Cantha, města našeho noclehu. Hotel nic moc,
pokoj bez oken, a dokonce jen se studenou vodou! Nějak nás dosavadní cestování
rozmazlilo.
Vyrazili
jsme mrknout se na místní trh - opět spousta krásného ovoce. Za tři tisíce
dongů jsme si koupili trs maličkatých banánů ke svačince. V půl sedmé
jsme vyrazili s naším průvodcem na večeři, do restaurace asi kilometr
vzdálené od hotelu. Na nábřeží v parčíku stála obrovská osvětlená
socha strýčka Ho, kterou jsme měli z terasy restaurace po celou dobu večeře
na očích. Prostudovali jsme jídelníček a rozhodli jsme se pro exotiku - žába
a had. Vedle sedící Němka, která se narodila ve Francii, nám vykládala, že
ji vždycky francouzský dědeček nutil jíst hady, pak se ale ukázalo, že si
spletla anglický výraz pro hada s výrazem pro hlemýždě... Had stál
40 tisíc dongů (přes dva dolary), žába něco přes dolar - bylo to dobré,
ale v zásadě zase nic tak zvláštního. Had trochu jako tvrdší hovězí,
žába měla malá stehýnka. A řeči zvířat jsme stejně neporozuměli...:-)
Uvažovali jsme, zda jít na dvě hodiny na parník s kulturním programem,
kam nás tahal průvodce - buď karaoke, nebo vietnamský folklor (vstup za
dolar plus nápoj zdarma), ale nějak se nám
chtělo po tom hadovi (anebo po tom vypitém pivu BGI) spát. Prošli
jsme ještě město, objevili ulici plnou stánků s cukrovím, které už
na první pohled vypadalo odporně sladce, a šli
spát.