|
|
V sedm
ráno jsme byli v Nha Trangu. Proběhl obvyklý rituál doporučování
hotelů - docela nás rozesmálo, když nějaké holky s Lonely planet v ruce
chtěly mermomocí do nějakého hotelu a průvodce jim vysvětloval, že to není
ta nejlepší volba, a doporučoval, ať raději zkusí hotel, který ve své
knize najdou pod číslem 16... je vidět, že tuhle cestovatelskou “bibli nezávislých
cestovatelů” mají zvládnutou detailně. Nás spolu s dvěma dalšíma
holkama vyložili u cestovky v kavárně, tak jsme posnídali ovocný salát
a polévku. Na to, jak brzo bylo, tu vládl docela čilý ruch. Jakýsi
Vietnamec hrál na kytaru a otylý Američan s ním bodře notoval americké
lidové. V půl deváté přijel úplně plný autobus - obsadili jsme
poslední volná místa a vyjeli. Cesta byla už naštěstí podstatně lepší
než ta právě absolvovaná, takže se dokonce dalo i spát.
Povinná
zastávka na oběd nás čekala asi 200 km před Saigonem, v rozvíjejícím
se rekreačním středisku na břehu moře. Pár turistů tu dokonce vystoupilo
- vypadalo to na docela pěknou pláž. Jak jsme se blížili k Saigonu,
nebe se více a více zatahovalo a asi 100 km před Saigonem začal pořádný
slejvák. Motorkáři vytáhli pláštěnky, stánkaři u silnice začali pláštěnky
prodávat a odpočívárny kolem silnic se zaplnily do posledního místečka.
Docela průtrž mračen - voda se valila silnicí ve velkých proudech. Do HCMC
jsme dorazili v půl sedmé večer. Nechali jsme si batohy v cestovce
a šli hledat nocleh. Už v prvním hotelu, do kterého jsme vlezli, se nám
docela líbilo - za 8 dolarů větrák a TV (klimatizace by byla za 10, ale
protože se díky dešti docela ochladilo, odmítli jsme). Recepční jako
obvykle neznal Českou republiku, ale pak se plácl do čela - přece Patrik
Berger, ten je z Vaší země, ten, co teď hraje v Liverpoolu. Aha.
Vrátili
jsme se pro batohy a zároveň jsme si koupili i výlet do delty Mekongu. Přítomný
Vietnamec nám vše velmi pěkně vysvětlil a ukázal na mapě a na náš
dotaz, jak to vypadá s povodněmi, řekl, že záplavy sice jsou, ale ať
jsme klidní, protože celou dobu na výletě budeme na člunu. Zatím se prý
utopily jenom děti, které neuměly plavat, což my určitě umíme :-) Dokonce
se dal výlet zaplatit kartou, takže nemusíme ani počítat zbývající
dolary a dongy. Odjíždíme zítra ráno, jedeme na čtyři dny, přičemž
jeden den strávíme v domorodé rodině. Stálo to asi 70 dolarů
dohromady. Odnesli jsme si věci do hotelového pokoje a šli na internet poslat
nějaké ty zprávy domů. Nejdříve jsme řešili problémy s čínskými
Windows, ale nakonec jsme strávili na síti skoro hodinu a půl. Pátá zpráva
z Vietnamu mi opravdu dala zabrat. Navečeřeli jsme se v jednom z místních
turistických café a šli jsme spát. Tenhle transportní den byl ale pěkně únavný!
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||