E-maily z cesty  V.

5.zprava z Vietnamu

23. září 2001, Ne 15:41

Opet zdravim z Asie, tentokrat opet z nejvetsiho jihovietnamskeho mesta Saigonu, nebo chcete-li, Ho Ci Minhova mesta.

Mame za sebou 28 hodin v autobuse a presun pres temer dve tretiny Vietnamu (asi 1200 km) Ano, jestli pocitate prumernou rychlost, tak se opravdu blizi 40 km v hodine, a to zdejsi dalkove autobusy patri k tem nejrychlejsim dopravnim prostredkum. Celkem jsme projeli uz asi 4.800 km po zdejsich silnicich, takze mi verte, na vietnamskou dopravu jsem odbornik...

Veřejná doprava ve Vietnamu, to je neco, co se da tezko popsat, ani nevim, zda tu maji nejake dopravni zakony - tezko. Na silnici vitezi vetsi a rychlejsi, protoze troubi a vsichni mu musi udelat misto. Hiearchie (od nejslabsích po nejsilnejsi) je asi nasledujici - chodci, cyklisti, povozy, motorky, pak auta, autobusy, kamiony. Vyjimecne se ucastnikem silnicniho provozu stane osamely buvol, predpokladam, ze ma absolutni prednost. Co se tyce pomeru, tak asi 85 procent kola a motorky, zbytek ostatni. Ve velkych mestech a na jihu vedou jednoznacne motorky - kdyz nemas Hondu, nejsi nic. Nemas jak jezdit do prace, nemas pritelkyni a hlavne - nemas co delat v sobotu vecer, kdy vsichni ostatni jezdi na motorce po meste:-) Levna cinska Honda stoji 400 dolaru, japonska 4krat tolik. A tak se tu porad jeste jezdi i na beloruskych strojich znacky Minsk. Na takovou motorku se vejdou az ctyri lidi - obsazeni v podobe dva dospeli a dve deti je obvykle. Jinak se na ni ale da nalozit uplne vsechno - treba ctyri tak ctyricetilitrove sudy s pivem, fura sena, skrin nebo pul domacnosti.

Jako chodci to nemame jednoduche - na nejake prechody se nikde nehraje, takze pokud opravdu chceme prejit, je nutne zachovavat nasledujici postup - uprene se podivat do projizdejici kolony a nebojacne vstoupit do vozovky. Jit, nezastavovat se, nedelat prudke pohyby, neustale ocima hypnotizovat kolemjedouci - nezastavi, nezpomali, ale vetsinou uhnou. A uprostred vozovky otocit hlavu do druheho pruhu a totez. A doufat, ze nepojede nikdo nepozorny v protismeru (v protismeru a na cervenou tu jezdi porad).

Jeste zabavnejsi je to se silnicemi. Hanoj a Saigon spojuje dalnice D1 - a je dokonce placena! Ale nazyvat tuto silnici okresni urovne dalnici, to je velmi odvazne. Tahle silnice se totiz teprve stavi - teda stoji uz peknou radku let, ale ted se rozhodli, ze ji, pochopitelne najednou, celou opravi, rozsiri a zrenovuji. A tak se co kilometr stavi novy most, poklada novy asfalt, pridelava pruh. Vsude stroje, delnici, prach. Nas sileny ridic dnes v noci neustale prekracoval nejvyssi povolenou rychlost zhruba 3 az 4 krat (maximalni rychlost byla omezena na 5 km/hod). Umite si predstavit, co to dela v minibuse, kdyz sedite nad koly? Vsechny ty nerovnosti vozovky jsme si uzili.... A tak je 40 km v hodine velmi slusny prumer.

Musim ale rict, ze jsme zatim videli minimum bouracek - vlastne jen jednu a to na jedine dalnici, ktera se tak muze nazyvat - triproudovce z Hanoje do Haiphongu. Motocyklista lezel nedaleko sve motorky a znacne zdesene se dival na svou stehenni kost....

V souvislosti s dopravou jsme ale zaznamenali uzasnou kampan British Petrol - protoze tady nikdo nenosi prilbu (nas pruvodce nam vysvetlil, ze nosit na kole ci motorce prilbu je znacne nebezpecne, protoze pak neslysis dobre troubeni a nemuzes se moc divat kolem sebe....), rozhodli se rozdat mezi skolaky zadara asi 17 tisic cyklohelmicek. Precetli jsme si to ve Vietnam news a ejhle - vsichni skolaci v Hanoji ted po ulicich chodi nejen v pionyrskem, ale taky s modrou prilbickou (a to i kdyz zrovna na nicem nejedou:-)

Jinak aktivity nasich poslednich dnu se odehravaly zrovna v mistech, kde jsou silnice tradicne snad nejprisernejsi, a sice ve strednim Vietnamu, severne od mestecka Hue. Udelali jsme si sem vylet do demilitarizovane zony a do jejiho okoli, tedy do mist, ktere se nesmazatelne zapsaly do historie jako dejiste rady bitev americko-vietnamske valky.

Ja vim, zni to morbidne, jet se podivat na valku, ale tohle je tema, ktere se proste v historii Vietnamu pominout neda. Demilitarizovana zona vznikla v roce 54 v dusledku zenevskych dohod a stala se hranici mezi severnim komunistickym a jiznim (katolickym, "imperialistickym" proamericky) Vietamem. Jde o uzemi kolem 17. rovnobezky, hranici je reka Ben Hai a dve petikilometrova pasma na sever a na jih od ni. Americane tu v sedesatych letech postavili radu zakladen a postupne sem premistili stovky letadel, masu vojska a tuny zbrani. Nedaleko odtud totiz vedla tzv. Ho Ci Minhova stezka, po ktere proudily mezi severem a jihem zbrane, zasoby, technika. Americane se tady pokouseli tenhle komunisticky zasobovaci kanal znicit.

Bohuzel, tedy resp. spis bohudik se toho do dneska uz moc nezachovalo. Napriklad na miste legendarni letecke zakladny Khe Sahn, ktera byla oblehana 75 dni a kde zahynulo pres 10 tisic Severovietnamcu a pres 500 Americanu, je dnes kavovnikova plantaz. Nachazi se tu jen male muzeum a par zazloutlych fotek a nejaky ten zelezny srot ukazuje, jake to bylo peklo. Podnikavi vesnicane nabizi ke koupi suvenyry z nabojnic i identifikacni znamky.... Radu pevnosti znicili sami Americane, kdyz na zacatku sedmdesatych let zemi chvatne opousteli, dalsi byly zniceny v boji. Spousta kopcu v okoli (treba znama Rockpile) ale zustava nezalesnena, protoze okolni vegetace si stale jeste neporadila s chemikaliemi, ktere Americane na zem shazovali. Dodnes se pry diky chemickemu znecisteni rodi 7 procent postizenych deti....

Vlastni demilitarizovana zona je dnes oseta ryzi a na zelenych policcich vesnicane pilne pracuji. Hrobu je tady ale v okoli nepocitane, podstatne vic, nez kdekoliv jinde cestou, a to Vietnam ma hrobu, nahrobku a hrbitovu snad nejvic na svete. Dodnes tu patraci skupiny ze zapadu hledaji ostatky americkych MIA - vojaku a pilotu "Ztracenych v akci", ale nejvic mrtvych bylo pochopitelne Vietnamcu.

Nakonec nejvic na nas asi zapusobily tunely ve Vinh Moc - 2.8 km tunelu ve trech stupnich nad sebou, kde behem valky nekolik let zilo asi 300 obyvatel blizke vesnice. Tunely jsou asi 160-180 cm vysoke, tedy podstatne vyssi, nez ty v Cu Chi, ale stejne. Doslo nam, ze valka skoncila vlastne nedavno - behem ni se tady narodilo 17 deti, a ty valecne deti jsou vlastne stejne stare jako my! Deti zacatku sedmdesatych let, ktere se narodily a prozily par let za bombardovani, v tunelu 15 metru pod zemi, v mistnosti velke tak 2 krat 3 metry! Tata nekde ve valce, at uz na jedne ci druhe strane, zadne leky, hracky, jidlo.... Najednou to vsechno ziskalo trochu jinou optiku.... Valka...

Shodli jsme se s Tomasem na tom, ze se urcite nejake dalsi zbytky valky objevi v souvislosti s tim, jak se Vietnam stane navstevovanou zemi. Vietnamci jsou silene podnikavi a rychle pochopi, ze potomci americkych veteranu proste chteji videt nejakou tu sestrelenou stihacku, krater ci zniceny tank. A pak se z toho stane uzasny valecny Disneyland, na kterem jeste vydelaji velke penize. Jsme tady vcas....:-)

No nic, valka, alespon ta vietnamska, je prozatim uz za nama. O te pripravovane dalsi vime jen neco malo z internetu, protoze jsme ted bydleli v pokojich bez TV... Zitra odjizdime na ctyrdenni vylet do delty Mekongu (ano, jsou tam zaplavy, ale pry je to bezpecne....), kde budeme pravdepodobne uplne bez informaci. Dnes zacalo prset, tak to doufam nevydrzi, protoze Mekong by mel byt vyvrcholenim naseho pobytu tady na jihu.

Mejte se tedy krasne a my se zrejme koncem tydne (naposledy) opet ozveme.

Hanka a Tomas