|
|
V půl osmé máme snídani a pak se jede lodí na plovoucí trh. Na lodi jsou dvě ženy, které ji střídavě řídí, průvodce a my dva. Trh je hezký, spousta lodí naložených banány, ananasy, kokosy… Prodává se tu: vodní kokos, vodní lilie, sladké brambory, různé dýně a melouny, ananas, kokosy, banány, cukrová třtina...
Za 30d jsme koupili dva krásné ananasy a za další 2000d vodní kokos. To je taková velká koule tvořená menšími plody a vážící snad 7 kg! Cestou zpět jsme se ještě stavili v muzeu strýčka Ton-a. Mají tu boty, které vlastnoručně vyrobil pro svého bratra, maketu jeho domu v Hanoji, větrák, který používal v letech 1963-1978 a podobné zajímavosti. Naproti muzeu stojí chrám strýčka Ton-a a nedaleko jeho rodný dům.
S pomocí pána a paní domácích jsme se probili do vodního kokosu. V souladu s tím, co nám říkal průvodce, to opravdu nechutnalo nic moc. Asi tři čtvrtiny toho tu našim domácím necháme. Snědli jsme jeden z ananasů - byl vynikající. V přepočtu stál 4 koruny!
Po obědě nastal čas odjezdu. Připlula loď s další skupinou turistů, kteří právě dokončovali svůj třídenní výlet a my přistoupili. Autobusem jsme se pak vrátili do Saigonu. Bylo znát, že voda v Mekongu stoupá, viděli jsme víc zaplavených domů nežli cestou sem před čtyřmi dny. A to se vrchol povodní očekává asi až za měsíc! Některé domy byly opuštěné, ale ve většině se žije i když je v nich voda, místní nemají na vybranou.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||