Středa 26.9. 2001 - 20. den

Ráno jsme naložili bagáž zase na naši velkou loď. Pak jsme nasedli do motorizovaných rikš. To jsou takové dvoukolky připevněné k motocyklům. Jedna nás uvezla šest. Motorka musela sice mít ještě přídavné chlazení, sestávající z kanystru s vodou a hadičky přivádějící tu vodu nad blok motoru. Intenzitu kapání ovládal řidič malým kohoutkem. Z hory Sam, ke které jsme dojeli, byl překrásný rozhled na zaplavená území a do Kambodže. Zpátky u řeky jsme pak nasedli na takové ty veslice, co na nich veslař stojí vzadu, přepluli řeku a jeli se podívat do Chamské vesnice. Pluli jsme místy, kde normálně asi voda není. Viděli jsme třeba něco jako nízký jez - to tekla voda přes silnici. Přitom se tu silnice obvykle staví na náspech, aby zůstaly nad vodou, i když stoupne hladina. Chamové tu mají mešitu, jsou islámského vyznání. Ukázali nám, jak ručně tkají své látky. Paní zručně vyměňovala člunky s různobarevnými nitěmi a vytvářela barevné vzory.

Vrátili jsme se zpět k naší velké lodi a vydali se zpátky po proudu. Cestou se na palubě podával oběd. Jedna zastávka byla jen kvůli nám. Na rozdíl od zbytku skupiny, plujícího do Saigonu, jsme měli zaplacený výlet čtyřdenní. Vystoupili jsme na Tygřím ostrově, kde si nás převzal místní průvodce, pan Fu (nebo tak nějak). Bydlíme tu na privátě, nebo jak to nejlépe nazvat. Je to prostorná veranda s lehátky. Tygří ostrov má asi tisíc obyvatel a je zajímavý především tím, že odsud pochází 2. Vietnamský prezident - "strýček Ton". Je tu jeho muzeum a chrám, oboje uprostřed hezkého parku.

S průvodcem jsme jeli na vyjížďku na kolech. Ukázal nám pilu, tkalcovnu, kde se tkají sítě a moskytiéry a nakonec jsme zašli do pagody. Všude nás hostili čajem a pokaždé jsme dostali i nějaký zákusek - sušenky či ovoce. Pokaždé jsme chvíli poseděli a konverzovali, průvodce sloužil jako tlumočník. Hanka se všem moc líbila, prý vypadá jako Vietnamka!

V pagodě mají zase nějakou speciální odrůdu buddhismu, založenou někdy začátkem 20. století - nějak je tady těch náboženství a jejich variant moc. Za pagodou byly tři stromy ověšené netopýry. Visela jich tam spousta. Občas se zvedli a za hlasitého pískání začali kroužit kolem. Vypadali hrůzostrašně - neměli jsme problém uvěřit, že mají skutečně rozpětí kolem půl druhého metru. Děti ale prý nežerou, živí se ovocem.

Naše domácí nám večer rozestlala na verandě na lehátkách, rozvěsila moskytiéry a kolem deváté jsme zalehli. Všude na ostrově nás zdravily děti, náš průvodce s nimi byl velice zadobře, občas jsme i nějaké svezli na nosiči.