|
|
Poslední
celý volný den ve Vietnamu. Nic konkrétního v plánu nemáme, jen ještě
jednou zajít na internet a courat se městem. Ve 3/4 na 8 jsme posnídali spolu
s další dávkou antimalarik, pak jsme asi hodinu a půl byli na
internetu, ale bohužel po hodině spadlo spojení se serverem email.seznam.cz,
takže se mi nepodařilo e-mail odeslat. Budeme muset přijít ještě
jednou....
Poté
jsme zamířili do Muzea umění, což byla dle průvodce nejbližší
“kultura”. Vstup 10 tisíc dongů, v přízemí se zrovna připravovala
nějaká výstava, takže prohlédnout jsme si mohli jen staré umění. Bylo to
celkem zajímavé, ať už jde o místní obdobu socialistického realismu, představovanou
různými variacemi témat mír, boj, voják, svoboda, vesnice, děti, nebo o
památky nejstarší - chamské, čínské apod. (nestarší exponáty byly z 2.
st.n.l.). I budova docela pěkná, okna ve stylu art deco, krásný, byť nefunkční
výtah, na nádvoří mezi exponáty vybudované badmintonové hřiště (hraje
se tak mezi sochami). Taky tu stála hlava kosmonauta, Tomáš tvrdil, že je to
ta z Danikena, resp. co o ní psal Souček (budu si to muset najít).
Cestou
z galerie jsme si dali na ulici oběd (rýže a kuřecí stehno, k tomu
pro změnu kola a pivo, 42 tisíc dongů), pak jsme koupili dračí ovoce, které
chceme přivézt domů ukázat. Odpoledne jsme vyrazili z hotelu koupit
hady v alkoholu (2 dolary jedna láhev), pak jsme udělali velký nákup
CD. Tady si hlavu s autorskými právy moc nelámou, přepálí vám
cokoliv, populární hudba za dolar, CD-romy za dolary 2. No nekup to - ať žije
softwarové pirátství. Ani se nenamáhají s krabičkami (tak jako třeba
vloni v Rusku), prodávají vše rovnou v igelitu, s ofocenou
titulní stranou bookletu. Koupili jsme si encyklopedii Britanicu, Beatles, U2,
Boba Dylana a Buena Vista Social Club.
Večer
jsme vyrazili ven ještě jednou, zašli jsme na večeři do jednoho z místních
kafé - dala jsem si evropské jídlo, hranolky a kuřecí špíz, Tomáš měl
chobotničky s rýží. Během jídla jsme před restaurací pozorovali práci
prodavačky ledu, která z obrovské zabalené krychle usekávala drobné
kousky a prodávala je zákazníkům, kteří se sem sjížděli na motorkách.
Zřejmě číšníci z okolí.
Zašli
jsme na internet odeslat ranní e-maily, Tomáš udělal pár fotek nočního
Saigonu. Naproti hotelu jsme objevili kafé, kde měli koktejly z čerstvého
ovoce, asi z 20 druhů, 3000 dongů za nápoj. Dala jsem si ananasový a
Tomáš melounový džus - zítra sem jdeme zase :-) V recepci jsme dohodli
podrobnosti zítřejšího odjezdu - do 12 hodin vyklidit pokoj, pak si tu necháme
batohy, můžeme používat zdejší sprchu a ve 4 pro nás přijede taxík.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||