|
|
V noci
opět komáři. K snídani jsme dostali bagetu a vajíčka, jako desert banán.
V plánu bylo navštívit Lufthansu a ujistit se, že v neděli odletíme,
pak návštěva Muzea války a nákup suvenýrů:-)
Najít
Lufthansu se nám podařilo až na několikátý pokus - číslování zdejších
ulic bylo lehce nepřehledné, na jedné straně ulice lichá a na druhé sudá,
ale nikoliv vzestupně (že by domu č. 1 odpovídal dům č. 2 na druhé straně
ulice), nýbrž naproti sobě první a poslední číslo v ulici - třeba 1
a 350, 2 a 349 atd... Lufthansa navíc sídlila asi 200 metrů za rohem od své
adresy, vchod měla z jiné ulice. Let naštěstí potvrzen.
Kolem
katedrály Notre Dame jsme prošli čtvrtí drahých hotelů a suvenýrů až do
Muzea války. Byl to docela drsný zážitek - tanky, letadla, děla - to ještě
šlo, ale nejhorší byly fotky. Civilní obyvatelé zohavení napalmem, embrya
postižených dětí, fotky dětí zmrzačených, následky napalmu, agentu
orange, no prostě hrůza. Obě strany se v konfliktu dopouštěly strašných
věcí, byť v tomhle muzeu je většina zvěrstev připsána na vrub Američanům.
Těch tady zahynulo 58 tisíc, kdežto
vietnamských civilistů přes 3 miliony, a k tomu ještě milion padlých
vojáků. Raněné, postižené a zmrzačené nepočítaje. Řada fotek byla z míst,
které jsme během posledních týdnů navštívili - Ke Sahn, Vinh Linh tunely,
DMZ.
Další
příšerností byla přesná kopie vězení, které jihovietnamský režim používal
k věznění a mučení svých politických odpůrců, tzv. tygří klec,
kam se do minimálního prostoru dalo nacpat spousta lidí... Těžko si to představit.
V téhle zemi, zdá se, na jednotlivci nikdy moc nezáleželo. Strávili
jsme v muzeu asi 1,5 hodiny, a tím jsme vyčerpali svůj plánovaný
program ve Vietnamu!
Po
muzeu jsme se zastavili na jednom z místních tržišť a nakoupili nějaké
suvenýry - dvě trička (potřebujeme
odjet v něčem čistém), vietnamské konické klobouky. Smlouvali jsme,
Tomášovi tahle dovednost šla, nakonec jsme jich koupili 10 za 30 tisíc, což
je asi za 2 dolary. Jeden klobouk tak přišel na 8 korun, ale stálo to Tomáše
hodně sil. Vyčerpaní a zpocení jsme se vrátili do hotelu a strávili polední
siestu na lůžku. Navíc se venku strhla bouřka a liják, tak jsme měli k lenošení
důvod. Po dešti jsme opět vyrazili ven - já jsem šla udat svých 15 vyfocených
filmů do fotolaboratoře (fotka 10x15 by měla vyjít na 1300 dongů plus něco
za vyvolání filmu - což je asi 4
Kč), pak jsme jakousi chudinskou čtvrtí, slumem, kde nás otravovali žebrající
děti, došli k vodnímu kanálu a na nábřeží. Cestou jsme opět
spravovali vteřinovým lepidlem moje sandály, už jsem se těšila na chvíli,
kdy je zítra sundám a neodvratně odložím.
Došli
jsme k řece, odmítli řadu nabídek na svezení po vodě, a protože jsme
měli hlad, vrátili jsme se zpátky do centra. Opět drobně pršelo. Koupili
jsme cestou další suvenýry - korálky, vonné tyčinky a pak v obchodu
na rohu naší ulice ještě voňavou vanilkovou krabičku a kokosovou misku. Večer
jsem si vyzvedla hotové fotky a tím pátek skončil.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||