Čtvrtek 20.9. 2001 - 14. den - Hué

Cesta byla tentokrát o dost pomalejší než minule. Snídali jsme ve stejné restauraci, ve které jsme se stavovali cestou do Hanoje. Plánovaný příjezd do Hué byl v 10 hodin, skutečný v půl dvanácté. Vybrali jsme si pokoj v centru, v hotelu hned u cestovky, v areálu místního A-Z Queen Café - stojí nás 7 dolarů s koupelnou a klimatizací, bez TV, ale budeme to mít všude blízko. Spočítali jsme peníze, zatím docela vycházíme, koupili jsme si jízdenky na příští dny - výlet do DMZ na zítřek (10 dolarů osoba) a jízdenky zpátky do Saigonu na sobotu odpoledne (16 dolarů jeden, tzn. že cesta Hanoj - Saigon vychází na 22,5 dolaru - 1890km!) 

Zbytek dne jsme pojali vyloženě odpočinkově. Tomáš pral trička a kalhoty, kolem třetí jsme se vypotáceli na zdejší trh. Byl za řekou, po pravé straně mostu a jako obvykle skvěle zásobený. Dali jsme si za minimální cenu 10 tisíc dongů pro dva oběd - rýži, rybu, krevetky, nějakou zeleninu, asi bambus. Dobré, leč mastné a pivo nebylo. Po obědě (anebo to už byla vlastně večeře?) jsme vyrazili najít nějaké to domácí pivo, ale i když jsme prošli celý trh a pak vyrazili i do města, nic podobného jsme nenašli. Že by v Hué byla prohibice? Skoro to tak vypadalo. Zahlédli jsme cosi, co zdálky vypadalo jako hospoda v parku, ale to jen zdejší muži pili čaj. Prošli jsme si ulice ve starém městě, na jedné ulici bylo asi 5 zubních ordinací - místnůstek s vrtačkou a křeslem, oddělených od ulice závěsy, pak jsme branou vešli do vnitřní části starého města a prohlédli si jakousi místní residenční čtvrť, kde, světe, div se, téměř nikdo nic neprodával.

 Počasí vypadalo na déšť, a tak jsme se vrátili na tržiště, koupili ovoce na večer - oloupaný červený grep, dračí ovoce, kokos a sypaný čaj. Tomáš si přidal ještě bagetu a sýr Veselá kráva. Zbytek dne jsme pak už nedělali nic - Tom se léčil z rýmy, četli jsme české noviny a časopisy - poprvé v životě jsem přečetla celé Euro!).