|
|
Vstali
jsme už v 6 a balili. V sedm byla snídaně - obligátní čaj, banán,
bageta, máslo a džem. Autobus, do kterého průvodci nacpali asi tak dvakrát
víc lidí, než byla jeho kapacita, nás odvezl do nedalekého přístavu. Tam
jsme se složitě přes několik palub nalodili na naši loď a vyrazili na zpáteční
cestu do Halong Bay, resp. do Hanoje. Cesta byla opět příjemná - útesy,
ostrovy, ostrůvky, navíc byl tentokrát odliv, takže o to zajímavější
pohledy na jindy skryté části útesů nebo pod vodou ukryté písečné plážičky.
Fotili jsme, četli si, kapitán opět na 20 minut zastavil na koupání, ovšem
tentokrát se nám do vody nechtělo.
V Halong
Bay provedla posádka složitý manévr spočívající v zaklínění se
mezi dvě již ukotvené lodi. Za pomoci námořníků všech zúčastněných
lodí se po chvíli
podařilo přistát a my se tak mohli zase ocitnout na pevné zemi.
Obvyklý zmatek v přístavu, korunovaný tím, že průvodce rozdělil
turisty do autobusu, přičemž asi 10 mu jich zbylo - my pochopitelně mezi
nimi. Průvodce z odjíždějícího autobusu mával, ať čekáme, aspoň
teda já si to jeho gesto tak vysvětlila.... Po dvaceti minutách, kdy už jsme
začali být docela nervózní, přijel bus i pro nás a odvezl nás na oběd.
Dali jsme si domácí pivo (bia hoi) a v jednu pak odjeli směr Hanoj.
Cestou jsme opět stavěli v nějakém suvenýrovém centru - za 10 tisíc
jsme si dali čerstvý kokosový ořech - byl úplně plný mléka!
V půl páté jsme byli zpátky v hlavním městě. Zkusili jsme se mrknout na dva pokoje v hotelích cestou, oba byly za 8 dolarů dost příšerné, ve srovnání s tím, na co jsme za stejnou cenu zvyklí - asi jsme už pěkně rozmazlení, ale pokoje bez oken, s větrákem či špinavými stěnami se nám nelíbí. Došli jsme tedy až do našeho původního hotelu Prince, kde ale neměli volno, ale dojednali nám to ve své filiálce - hotelu o pár ulic dál. Jeli jsme taxíkem, jehož řidič, jak se ukázalo, pracoval osm let v NHKG Ostrava. Mluvil lámanou češtinou a byl to první Vietnamec, kterého jsme potkali, který byl v Česku. Pokoj v hotelu Hoa Linh Hotel, 35 Hang Bo Str. nebyl sice tak pěkný, jako ten předchozí, ale i tak byl za 8 dolarů s TV, klimatizací a ledničkou. Ubytovali jsme se a šli ven - dali jsme si pivo, Tomáš nějakou rýži a zeleninu a mořské plody. Cestou zpátky do hotelu jsme si ještě koupili trs malinkých žlutých banánků (2 tis.) a pak ještě půlku velkého žlutého vodního melounu. Na hotelu jsme si pustili televizi (dávali Tomášovo oblíbené rugby) a docela brzo jsme usnuli
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||