|
|
V Hanoji jsme byli oproti plánu velmi brzo ráno - už kolem sedmé. Tentokrát autobus zastavil u jediného hotelu s tím, že dál se nejede. Původně to vypadalo, že tenhle hotel bude nad naše finanční možnosti, ale když nám za 8 dolarů nabídli docela luxusní pokoj s klimatizací, satelitní TV, vanou, balkonem a ledničkou, vzali jsme to. Vana, relaxace, TV a pak jsme vyrazili do města. Nejdřív do bankomatu - vybrali jsme ekvivalent jedné stovky dolarů v donzích, a pak jsme kolem nejznámějšího místního jezera došli do staré čtvrti. Měli jsme hlad, tak jsme zapadli do jakéhosi podivného pouličního bistra, kde neuměli ani slovo anglicky, ale překvapivě našli anglicky psaný jídelníček. Tom si dal kuřecí polévku, já salát. Polévka nic moc a bylo jí docela málo, ale salát celkem ušel. Zapíjeli jsme ho pivem - v 9 ráno...
Následovala
procházka starým městem, jehož uličky jsou pojmenované podle toho, co se v nich
prodává. Prošli jsme se tak ulicí Bylinkovou, Železnou, Botičkovou, Oltáříkovou
(s chechtajícími se Buddhy), Hřbitovně-náhrobkovou, Vonno-tyčinkovou
atd. Cestou jsme se stavovali na místním trhu, kde jsme koupili
úžasný suvenýr - originální
železné nůžky (2 za dolar). Pak jsme narazili na cestovku A-Z Queen Cafe,
které nabízelo autobus do Hué za 6,5 dolaru - to pro naše pozdější pokračování
cesty směrem na jih berem. Procházka nás docela vyčerpala, takže jsme se
kolem obvyklé doby oběda vrátili do hotelu, do našeho skvělého ledového
klimatizovaného pokoje. Na odpoledne jsme naplánovali vycházku do Muzea
vietnamské ženy, jídlo a poohlédnout se po výletu do Halong Bay, jednoho z nejzajímavějších
vietnamských míst. Až se z něj vrátíme, máme v plánu prohlídnout
si konečně pořádně Hanoj. Výlet do zátoky sestupujícího draka jsme
nakonec koupili přímo v hotelu - třídenní, all inclusive (včetně
treku po tropickém deštném pralese) - za 32 dolarů pro jednoho. Pak jsme šli
do muzea, ale bylo bohužel v rekonstrukci, takže jsme museli vzít zavděk
aspoň fotografickou výstavou na téma “Děti v ohrožení” - příšerné.
Dozvěděli jsme se z fotografií, že děti by neměly odnikud padat, spálit
se o žehličku, opařit se, utopit se atd. Samé novinky... Žádná vietnamská specifika, snad jen fotka dětí hrajících
si s nevybuchlou municí byla pro nás aktuální.
Vrátili
jsme se do staré čtvrti, v A-Z Queen Cafe se naobědvali a šli hledat Ho
Či Minhovo mauzoleum. Trochu jsme bloudili v uličkách, Tomáš si koupil
zelenou tropickou helmu Vietcongu a hodlá ji nosit. Cenu usmlouval ze tří
dolarů na 20 tisíc dongů (něco málo přes dolar). Vypadá jako slavný
lovec Pampalini....
Konečně
jsme našli Velké náměstí s mauzoleem. Všude hlídkovali vojáci ve
slavnostních bílých uniformách. Chvíli před západem slunce to vypadalo
docela úchvatně. Vyfotili jsme si vše a šli zjistit, jak to vypadá s Ho
Či Minhem - průvodce tvrdí, že tento slavný státník je odvážen každý
rok na začátku září na tříměsíční ozdravnou kůru do Moskvy... Vše
ale nasvědčuje tomu, že strýček Ho je doma. Takže ve středu se uvidí!
Za
mauzoleem je ještě Pagoda na jednom pilíři - no byla, ale původní dřevěný
pilíř byl nahrazen betonovým poté, co ustupující Francouzi v padesátých
letech trapně vyhodili pagodu do povětří. Celá pagoda trčí z jakéhosi
zahradního jezírka s lekníny.
Kolem
mauzolea bylo docela živo. Auta tam sice jezdit nesmí, ale na kole se tu proháněla
školní mládež zcela volně. Před úschovnou zavazadel zase měli nalajnované
hřiště na nohejbal a kopali si s hakisakem - docela jim to šlo. Vycházky
nás opět zmohly, takže jsme se nejkratší cestou vydali zpět do hotelu. V parku
po cestě se všude sportovalo - hlavně se hrál badminton. Jak můžou? V tomhle
vedru??? Koupili jsme si vodu, přebalili batoh a věci, které si bereme s sebou
na výlet, a celkem brzo usnuli.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||