Hoi An, mesto, kde si muzete nechat usit saty

Dalsi pozdrav z Vietnamu, tentokrat z mesta Hoi An.

Jsme uz ve strednim Vietnamu, ale jeste se musim vratit k nekolika vecem, ktere jsou uz za nami.

Pred hodinou jsme tu videli v televizi nejake zpravy, nerozumeli jsme sice ani slovo, ale neverili jsme svym ocim - rikali jsme si, ze do toho snad museli zamichat nejaky akcni film. Ale nebyl, jak jsme si pred chvili overili na zpravodajskych serverech, je to opravdu hruza,co se v te Americe stalo... uvidime, jak se to projevi na letistich pri nasi zpatecni ceste.

Naposledy jsem se ozyval z horskeho mesta Dalat. Setkali jsme se tam s jednim pozoruhodnym muzem - mistrem Thue. Je to mnich, ktery travi cas ve sve pagode tim, ze maluje obrazy. Pagoda je obklopena pristresky, ktere zabiraji nekolik okolnich zahrad a jsou plne obrazu. Obrazy jsou uplne vsude - lezi na zemi na hromadach, visi ve stosech na zdech, povaluji se po stolech. Jsou jich tisice a tisice - sam mistr rika, ze jich je "very much". Nedovedu si predstavit, jak to spocitali, ale podle Lonely Planet je jich pres 100 000. On totiz maluje, podle svych slov "very fast". O moc vic uz toho anglicky neumi, ale je popularni po celem svete, protoze mistni turistika bura ho nabizeji jako jeden z bodu ruznych svych vyletu po okoli. Diky tomu uz mel nekolik vystav v USA a Evrope - sam ovsem v zahranici nikdy nebyl. Setri totiz na cestu kolem sveta. Ukazal nam nekolik prostor s obrazy, a kdyz jsme jich byli syti, otevrel nam dalsi prostrory atd... neustale nam neco ukazoval, vysvetloval jak rychleumi malovat, vyptaval se odkud jsme a pak bud rikal, ze tam mel vystavu, nebo ze tam jeste vystavu nemel. Jini cestovatele (podle jakychsi zapisku z internetu) tam byli nuceni stravit pres tri hodiny a kazdy koupit nekolik obrazku. My jsme byli tvrdi a utekli jsme mu - dokazali jsme si zami otavrit vsechny dvere a rychle nasednout do mirobusu a zmizet, nez nas zase dohnal.

Dalsi zajimava zastavka bylo mesto Nha Trang, ktere lezi u pobrezi Jihocinskeho more. Hotely jsou tu primo u pobrezi, staci prejit silnici a jste na plazi! A na plazi uplne liduprazdne! More je teple, slunce sviti, jeste ve trimetrove hloubce vidite na dno! Nadhera. Bohuzel jsme si na tom krasnem miste nechali ukrast hanciny sandaly. Podarilo se nam sice na trhu koupit pomerne lacino (po krutem smlouvani) sandaly nove, ale ty jsou takove typicky vietnamske, zadna kvalita. Az nebudete vedet kam nadovolenou, jedte sem, je to levne a dokonale. Vitenam je totiz "destination for next millenium", jak tu obcas vidame na plaketech v hotelich. Za hrisny peniz jsme si take doprali ruzne dary more primo na plazi. Typicka Vietnamka k vam prijde s prenosnym rostem a kbelikem plnym ruznych musli a raku a primo pred vami je pece - vubec nemusite vstavat z pisku. To, co se vam zvedne je krevni tlak, kdyz ohlasi za kolik jste toho projedli - clovek se alespon poucil, ze priste se musi smouvat predem.

Nocni dvanactihodininova jizda po silnici D1, jedine mistni dalnici (pral bych vam tu dalnci videt, misty je to jen uvalcovana hlina) je take zajimavy zazitek, specialne v pripade, ze vam (jako Hance) vedle sedici Vietnamec pozvraci kalhoty!

Zajimava pamtetihodnost mesta Hoi An je misto zvane My Son. Je to hiduisticka pamatka na nejdelsi souvisle osidleni v jihovychodni Asii. Jedna se o rozsahly koplex ruznych svatyn roztrousenych v dzubgli. Nejprve tam jedete 45km autobusem, pak vas vezou asi 2km dzipem a potom bloudite pod palicim sluncem mezi vice ci mene zachovalymi budovami starymi i pres 1000 let. Kolem je dzungle, se svymi zvuky a udajne dodnes plna min - nedoporucuje se opoustet znacene chodniky. A tohle vsechno poridite za pouhe 2 dolary za cestu a neco pres 3 dolary za vstup. Na zadejsi pomery je to drahe, ale na to, ze jedna o pamatku UNESCO to zase tak moc neni.

Mesto Hoi An samo je proslule krejcovskymi dilnami, na ulicich nas stale oslovuji nejake deti a nabizeji nam prohlidku kolekce sve matky, sestry ci tety. Ale uz jsme se za tech par dnu naucili odmitat vsechny nabidky, o ktere nestojime (je ji dost, Vietnamci jsou nekdy doterni obchodnici).

Par slov o nabozenstvi ve Vietnamu. Celkem tu zije 76 milionu lidi, z toho je 70% budhistu, 10% kaodaistu a asi 8% katoliku. Kolem hlavnich silnic jsou nejvic videt katolicke kostely, v nedeli plne lidi, na venkove pak jsou videt predevsim pagody - jsou vetsinou male, ale je jich hodne.

Dalsi kapitkolka o tropickem ovoci. Koupili jsme si jakysi plod, ktery ma zvenku strukturu podobnou jezkovi svinutemu do klubicka. Barvu ma ovsem zelenou. Kdyz se ten ploid rozkorji, najdete uvnitr trs zlutuch plodu velikosti svestky, kazdy s velikou peckou. Chut je mdle sladka, trochu pripomina rozmackany banan, ale je tam i cosi navic - a to cosi nam moc nechutnalo - bylo to bohuzel ale nepopsatelne, takze muzu uz jen dodat, ze jsme to nedojedli, ackoli jsme za ten jeden kus ovoce dali v prepoctu tretinu dolaru.

Zdejsi internet kafe bude pomalu zavirat, pro dnesek zdravim do Ceska!

Tomas