|
|
Už v šest hodin ráno vyjíždíme na zájezd do demilitarizované zóny (DMZ).Po Ženevských dohodách z roku 1954 byl Vietnam rozdělen na severní a jižní část. Za dělící čáru byla určena 17. rovnoběžka, jako skutečná dělící čára se ale ustavila řeka Ben Hai, která rovnoběžku poměrně přesně kopíruje. A právě v okolí této řeky se odehrály nejkrvavější bitvy války.
Naše první zastávka je u torza kostela ve vesnici Quang Tri. Pak jsme odbočili na silnici číslo 9, vedoucí směrem ke Kambodžské hranici. Jeli jsme kopcovitou krajinou, pomalu stoupající k horám. Kopce jsou tu porostlé jen travou. Američané totiž džungli zlikvidovali pomocí defoliantů a napalmu, aby přerušili takzvanou Ho Či Minovu stezku, kterou Severní Vietnam zásoboval Vietkong na jihu. Eroze pak odnesla půdu a všechny ty džunglí zarostlé kopce jsou dodnes holé. Ani odlesňování, ani řetěz základen však zásobování Vietkongu nepřerušil, později se ukázalo, že 80% zboží putovalo po moři. Od silnice jsme si mohli prohlédnout strmé skalisko zvané Rockpile, jeden z významných postů americké armády. Navštívili jsme ves s jakousi minoritní skupinou obyvatel a mohli si vyfotit staré ženy, které od kouření dýmky mají úplně černé zuby. Dalším cílem byla bývalá letecká základna Khe Sanh. Leží na krásné náhorní plošině (ve vietnamštině ten název znamená něco jako "krásné místo") a na jaře 1968 se tu odehrála asi nejkrvavější bitva války - zahynulo tu okolo pěti set Američanů, přes 10 000 Severovietamců a nespočet civilistů. Základna byla ostřelována Severovietnamci. Prezident Johnson rozhodl, že musí být za každou cenu udržena - a v následujících 9 týdnech bylo na její okolí svrženo 100 000 tun výbušnin a desítky tisíc tun defoliantů včetně napalmu. Nebylo to však moc účinné, nepřítel byl u základny tak blízko, že hrozilo bombardování vlastních lidí. Severovietnamci se navíc nikdy nepokusili základnu dobít. Celá bitva jim posloužila k odvedení pozornosti a vázání sil USA před jejich vlastní ofenzívou Thet. Ta sice byla odražena, ale zpravodajství o ní a především o bojích u Khe Sanh vedlo k obratu veřejného mínění v USA. Začalo se ukazovat, že válka není tak pod kontrolou, jak vláda tvrdila a začaly narůstat tlaky, které nakonec vedly k úplnému stažení USA z války. Dnes jsou tu jen kávové plantáže a malé muzeum s pár fotografiemi. Kolem chodí prodavači, od kterých si můžete koupit kulku, nebo pomuchlanou americkou vojenskou známku.
Poslední zastávkou byla vesnice Vinh Moc. Když v roce 1966 začali Američané masivní dělostřelecké a letecké útoky na Severní Vietnam, stala se celá tato provincie nejbombardovanější oblastí světa. Na okolí Vinh Moc spadlo celkem 11 500 tun výbušnin! Místní obyvatelé proto vyhloubili asi 2600 m tunelů v hloubce mezi patnácti a šestadvaceti metry. Tyhle tunely jsou prostornější nežli ty v Cu Chi, protože nesloužily jen pro denní ukrývání gueril, ale po celé dva roky tu v nich žily celé rodiny. Dokonce se tu narodilo i 17 dětí!
Po válce už nikde moc stop nezůstalo, ale její následky se projevují jinak - v důsledku používaní herbicidů a jiných chemikálií Američany se dodnes rodí 7% vietnamských dětí s tělesnými deformitami.
Večer, když jsem byl ve sprše, se stala divná věc. Někdo zaklepal, Hanka otevřela - a vešla nějaká paní s televizí. Donesla televizi dovnitř, postavila ji na stolek, zapojila do zásuvky, zapnula ji a zase odešla, aniž by při tom řekla jediné slovo. Takže teď máme na pokoji televizi… Chytneme ovšem jen tři vietnamské kanály.
 |
|||
|
 |
|
|
 |
|||